Proč chcete za svou nemovitost tolik peněz?
Jistě, každý chceme za svou nemovitosti dostat maximum, pokud ji prodáváme. Praxe je ovšem taková, že naše představa o získané částce bývá často nereálná. Co to způsobuje?
Realitní makléř má snahu na základě zkušeností, praxe i cenových map majiteli nemovitosti dobře poradit. Majitel nemovitosti to ale často vidí naopak. Proč?
V roce 2015 vydal Journal of Housing Economics velmi zajímavou studii. Lidé nadhodnocují ceny nemovitostí o 8 %. Ale jen v případě, že se jedná o tu jejich. V případě, že se nejedná o jejich nemovitosti, její cenu nenadhodnocují. Tento efekt má dokonce i svůj ekonomický název – endowment efekt. Nebo také vlastnický či majetnický efekt.
Jinými slovy, u stejné věci dělá člověk cenový rozdíl mezi cenou, za kterou je ochoten prodat a za kterou je ochoten koupit. Například úplně stejný byt budeme chtít prodat vždy za více, než za kolik bychom jej byli ochotni koupit. A pro zajímavost, zdaleka se to netýká jen nemovitostí, ale v podstatě čehokoli námi vlastněného.
A důvody?
- Citové pouto. K věcem, které vlastníme si vytváříme citové pouto. A jsme tedy ochotni se jich vzdát pouze za vyšší částku, která nám tento cit „nahradí“.
- Blud utopených nákladů. Jako vlastnící míváme pocit, že prodejem musíme získat investované náklady. Za kuchyňskou linku v hodnotě 100 tis. korun už ale nikdy stejnou částku nedostaneme.
- Ikea efekt. Pokud jsme v nemovitosti sami vymalovali, věšeli lustry či pokládali podlahu, to vše způsobuje výše zmíněný efekt o nereálné představě o ceně.
Jak z toho ven?
Zkuste si představit, že ve vaší nemovitosti bydlí úplně cizí lidí, oprostěte se od citových vazeb a položte si otázku. Kolik bych byl ochoten za takovou nemovitost zaplatit já?
Pokud už nemovitost prodáváte a nedaří se vám to, patrně se vám přihodil endowment efekt a požadujete za ni až příliš vysokou cenu.
Nechte si poradit o profesionálního makléře. Možná se vám to zprvu nemusí zdát, ale opravdový profík vám skutečně umí poradit dobře.
